Proč pracujeme v mizerných podmínkách?

24. května 2014 v 18:31 | Willibald Brettschneider |  ARCHIV
23. dubna 2011 v 13:32 | Willibald Brettschneider

Proč pracujeme v mizerných podmínkách?

Není jednoduššího vysvětlení. Ovšem, to se musím vrátit časem trochu zpátky. Půjdu až do doby první republiky. Tehdy se chlapec vyučil nějakému řemeslu, složil závěrečné zkoušky a stal se tovaryšem. Pokud byl schopný, i když mladý, snadno našel ve svém oboru uplatnění u nějaké firmy. Tím začal jeho existenční růst. Mnozí se vypracovali do té míry, že ve středním věku už měli vlastní firmu a brali do učení další mládence, jimž předávali svoje zkušenosti. Každý řemeslník chtěl býti ve svém oboru známý, samostatný, žádaný a společnosti užitečný.Někteří se nedoučili, neboť byli nejen neschopní, ale i líní, jako například Klement Gottwald(nedoučený truhlář). Zvláštní, že takovíto lidé se tak snadno dostávají k moci. Ale vrátím se k tématu.

Po roce 1948 a živelném překonávání stanovených norem, kdy maximální pracovní výkony se musely stávat běžnou normou, kdy se celostátně razilo heslo "Překonej sám sebe", Stachanova znali děti již v mateřských školkách, pětiletky se(papírově) plnily již za čtyři roky, tehdy započaly ony mizerné pracovní podmínky. Opakuji, započaly a nenápadně. Tyto podmínky spočívaly v používání stejných zastaralých strojů a zařízeních, zejména hygienických, ze kterých komunisté jenom těžili. Pak přijely tanky, přivezly konsolidaci a normalizaci, Vaska Bilaků napsal "Poučení z krizového vývoje" a jelo se dál. Pracovní podmínky se ale kupodivu začínaly zlepšovat. Na stavbách se začínala objevovat hygienická zařízení v souladu z tehdejšími normami, čili dělník se vracel z práce čistý a umytý. Na některých stavbách byly sprchy samozřejmostí.

Tehdy řemeslník dostal výkres, nebo projektovou dokumentaci a věděl, co má dělat. Strojař uměl z výkresu přečíst co se po něm chce, stavební dělník z projektové dokumentace ať to bylo v oboru elektro, instalatéři, topenáři, nebo zedníci, vždy dokázal vyčíst, co k provedení práce potřebuje, jak stanovit pracovní postup a jaký materiál. Po tancích přišla v podobě ryšavého a věčně ožralého divadelního kulisáka pravda a láska. Rozprodala a rozkradla republiku, přinesla nezaměstnanost a mizerné pracovní podmínky.

Pro přirovnání; Predátor ze západu napadne zvíře, rve z něj kusy masa a hltavě polyká z obavy, že každou chvíli přijdou hyeny a hyeny přišly. Okusují zbytky, ale opodál již čekají na svou příležitost supi, kteří oklovou maso až na kost. Na zbytek, kam se supi svými zobáky nedostanou, se vrhnou červi a hmyz. Zůstane holá, sluníčkem vybělená kostra. Ta kostra, to jsme my, Česká republika. Ale podle kostry se dá poznat zvíře ze kterého kostra pochází. Proč se to zvíře nechalo tak snadno ulovit? To ho jenom vábničkou zaujal ožralý ryšavý kulisák a předhodil jej onomu predátorovi, kterýž jej odměnil sklíčky a korálky. Ale koho to bude zajímat? A tak jako kostra bez masa je bezcenná, stejně tak je bezcenný člověk žijící ve státě, kde právo je jen bezvýznamný výraz ve slovníku. Proto ty mizerné pracovní podmínky.

Kdysi jsme byli státní útvar(živé) zvíře, dnes jsme jen ta kostra. Kostra, kolem které každý projde bez povšimnutí, mnohý ani neví z jakého zvířete ona kostra pochází a jen si pohrdavě odplivne, cože se to tu válí za smetí. A další smetí tam vysype. A stejně tak, jako se smetím s námi zacházejí naši vládní činitelé, komunální zastupitelé a zaměstnavatelé. Kdysi, asi tak před deseti lety, bylo naprosto normální, že zaměstnavatel, když své dělníky vyslal někam na práci, zajistil jim tam šatny, hygienická zařízení, popřípadě ubytování. Dnes nezajistí absolutně nic. "Chceš pro mě pracovat? Vydělávat mi peníze? Zvyšovat můj a mé rodiny osobní blahobyt? Tak drž hubu, pracuj, vydělávej pro mě peníze a já ti pak možná z toho mého zisku něco dám, abys mi tady nechcípnul hlady." Aby toto mohl kdokoliv a kdykoliv říct, je třeba rozbít a totálně zničit sebevědomí onoho řemeslníka. To znamená, že už mu nedám výkres, nebo projektovou dokumentaci, ale budu mu ukládat výkon práce po dílčích částech, každý den a denně a vždy jinému dělníkovi. Tímto systémem zadávání práce se docílí absolutní dezorientace, kdy ve skutečnosti žádný dělník neví co tvoří, jaký to má smysl a k čemu to bude sloužit.

Z toho vyplývá, že řemeslo nemá v dnešní době prakticky žádný význam. Dnešní zaškolený topenář umí pověsit radiátor, rozvést potrubí a připojit kotel, podle instrukcí, nikoliv podle znalostí.Ovšem nemá ani ponětí, co to je regulace a když se ho zeptáte na kalorimetrickou rovnici, kterou za režimu znal každý učeň prvním rokem, tak na vás kouká, jako na mimozemšťana. Tímto způsobem a s pomocí jeho zadlužeností se z něj stává peón, snadno ovladatelný a v zájmu zachování vlastní existence schopný snášet jakékoliv pracovní podmínky. I ty nejhorší. On ještě nepochopil, že je lepší zemřít se zbraní v ruce, než žít na kolenou.

Kdekdo, kde jaké s.r.o. vás naprosto beztrestrestně okrade, bude okrádat i vaše děti, vnoučata, rozbíjet a zastrašovat vaše rodiny a to jenom proto, že oni sami mají z vás strach. Sami se začínají bát svých zločinů, kterých se dopustili za posledních dvacet let.Mají větší strach z vás, než vy z nich. Jsou to oni, kdo se bojí o nakradené majetky. Znáte někdo způsob, jak obnovit republiku? Šlo by to, ale to by jste museli znát způsob, jak z kostry opět obnovit zvíře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama