Není dnes pro nás větším nebezpečím než Rusko socialismus přicházející z EU i USA?

7. srpna 2014 v 20:13 | M.C |  CO PÍŠOU JINDE.
Není dnes pro nás větším nebezpečím než Rusko socialismus přicházející z EU i USA?
Prvních třicet let života mi bylo, bohužel, dáno prožít v socialismu. Ještě dnes, kdykoli zahlédnu něco špinavého, rozpadlého, nebo náznak fronty, tak se mi živě a zřetelně vybaví jeho "půvaby".A taky "rusáci". Na okupaci z roku 1968 mám vzpomínky sice dětské, ale živé. Nejvíc si z té doby vybavuji všeobecný, tísnivý pocit ponížení a bezmoci, který se rozlil společností; přirovnal bych ho k pocitům znásilněné, zbité a umazané ženy.




Neměl jsem je rád.Ty "rusáky". A kladl jsem jim za vinu všechno to hnusné a bezútěšné, co mně, dospívajícího, obklopovalo. Asi právem, řízeno to bylo z Moskvy.

Později, za Jelcina, mi jich občas, na okamžik, zase bylo i líto. Takový propad, rozprodej všeho, bída, úpadek a ještě ten věčně ožralý exot v čele státu! Ale podobné myšlenky jsem rychle zaháněl pocitem jakéhosi zadostiučinění: "Vidíte, to máte za to, tam jste to dopracovali..." Navenek jsem pak svou škodolibost racionalizoval výroky jako: "Teď už jsou neškodní, už nám neublíží. Kdyby k nám přece jen chtěli přijet znova s tanky, tak jim buď cestou dojde nafta, nebo se jim ty neudržované vraky rozpadnou, a nebo to vše stihnou cestou zašmelit!"

Jó na Ameriku, na tu jsem koukal jinak!
Dospíval jsem za Reagana a Tchatcherové.Na západ jsme vzhlíželi s obdivem a trochu i s nadějí. Pološeptem jsme si vyprávěli o svobodě, úžasné a neuvěřitelné svobodě v USA a o odvaze a rozhodnosti, s jakou se zlu, symbolizovanému pro nás Moskvou, postavili. A ten pohled na západ ještě po nějakou dobu přetrvával.

Tak už je člověk zařízen, Jednou získaný názor má svou setrvačnost. A náhledu na svět, který si utvořil v dospívání a ranné dospělosti, se člověk jen nerad a neochotně zbavuje...


První pochyby zaselo Kosovo. Měl jsem jakousi možnost poznat, co je to průměrný kosovský Albánec. A taky nějaké zprávy z oblasti. Nechápal jsem. Proč proboha "naši" bombardují Srby? Co to je za tragický omyl? Oni "amíci" asi zpoza toho oceánu něco přehlédli!

Se vstupem do socializující EU mé pochyby sílily. Nepřichází náhodou socialismus, ze kterého jsme právě se štěstím vyklouzli, znovu ze západu? Proč?

USA se mezitím také činily. Jeden debakl za druhým. Všechny s jediným výsledkem: svět byl opět o něco méně stabilní a největší nebezpečí naší doby, radikální islám, zas o něco silnější. Že by zas chyba? Jedna za druhou? A sešup nabíral tempo.
Od Afghánistánu a Iráku, přes Sýrii, až k arabskému jaru... Nejdříve vždycky řečičky o demokracii a odstranění hnusných diktátorů a pak? Nevím čím to, ale vždycky, jednoznačně a neomylně z toho nakonec vyšlo posílení toho nejradikálnějšího proudu v radikálním islámu, rozvrat, občanská válka a teror. Inu, zkrátka, události posledních cca deseti let mně přiměly mé dávné sympatie a antipatie přehodnotit. Nepřišlo to naráz, ale pozvolna, postupně. Posledním, definitivním impulsem a hřebíkem do rakve mých dřívějších geopolitických preferencí byly ty nešťastné události na Ukrajině.

Ale zpět k Rusku.
Když nastala éra Putinova, hleděl jsem na něj z počátku podezíravě. Co to asi bude? Že by návrat k vládě pevné ruky? Nu, říkal jsem si, asi to v tom rozkradeném nevěstinci jinak nejde.

Postupně začaly z Ruska přicházet čím dál zajímavější zprávy. Konsolidace státu. Vzrůst životní úrovně. Pořádek a vzestup, pozitivně vnímaný nejširšími vrstvami ruské společnosti. Ano, vím že toho pořádku akonsolidace bylo dosaženo poněkud svéráznými, neevropskými způsoby. Ale například zkrocení mocných oligarchů, rozkrádajících ve velkém národní bohatství Ruska a provozujících zpupně vlastní, na centru nezávislou politiku už asi fakt nebylo možné v demokratických mantinelech. Nicméně většina dalších konsolidačních opatření, například marginalizace tak zvané "občanské společnosti", tedy z velké části okrajových skupinek křiklounů a kraválistů, placených bůhví dokud, proběhla tak demokraticky, nenásilně a elegantně, že jsem se musel smát.

Ne vážení, nejsem "Putinův agent", ani nemám iluze o Rusku a o V. Putinovi. Nejde o demokratický stát v evropském slova smyslu. Život je tam také mnohem tvrdší a nepohodlnější než v naší, zhýčkané Evropě. Ale, řekněme si upřímně,nestrefil se V. Putin s tímto svým pojetím státu tak nějak do chuti a tužeb drtivé většiny Ruských občanů? O podpoře 86% obyvatelstva, což je číslo potvrzené i z nezávislých, neruských zdrojů, si kterýkoli ze státníků tak zvaného demokratického světa může nechat jedině zdát!

Navíc, když nacházím v úryvcích různých Putinových projevů tolikrát znova a opakovaně zdůrazňované pojmy, jako vlast, rodina, národ, v evropském diskursu považované téměř za sprostá slova, tak musím přiznat, že se trefil do citlivého místa i v mém případě. A možná, soudě tak podle patologické nenávisti "pravdoláskových" medií ke všemu ruskému, se mu to podařilo nejen u mně.

Ano, vím, řeknete, že je to jen propaganda. Promyšlená propaganda supervelmoci. Odporná, zacílená na nízké lidské pudy a předsudky. Snad. Ale když čtu loňské Putinovo vystoupení na tak zvaném Valdajském fóru, tak nacházím například takovéto zajímavé myšlenky:

"Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko , že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků - jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi."

Jak moc, ani nevítejak strašně moc bych si přál slyšet právě takovouto propagandu z úst vedoucích představitelů Evropy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. srpna 2014 v 14:10 | Reagovat

Já s tím jako porevoluční dítě kupodivu souhlasím. Nezažila jsem minulý režim, zažívám "banánovou republiku", divím se té víře v Ameriku i když vím, že se angažují na blízkém východě a také trochu i v Ukrajině.
Jasně západ odsuzuje Putina za jakousi "diktaturu", ale jak chceme vést Rusko? Národ, který není za žádnou cenu Evropou v celé své velikosti? Tam, kde měli mužiky ještě počátkem dvacátého století a kde se ukázalo, že Stalin je mnohem horší než Hitler? Prostě nemůžeme na takovýhle stát jít s nějakou Evropskou unií. Já tam nežiji a jsem ráda i když žít tady není taky úplně ono. Lidé nedělají nic, bylo komické na bývalého prezidenta baná.. svobodného státu vyhlašovat státní smutek nebo já to nepochopila. Mnoho lidí mně pro to nechápe. Snažím se na to dívat s výšky a celosvětového hlediska. Minulý režim nebyl žádný med podle vyprávění mých rodičů a prarodičů, ale dneska to taky není procházka růžovým sadem, ne? A bude hůř...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama