ARCHIV

Globálna kríza

26. října 2014 v 23:03 | M.C

Prof Ing Peter Stanek, CSc Globálna kríza...


Alkoholik Václav Havel byl na chlapečky.

26. října 2014 v 10:38 | M.C

http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/8696-alkoholik-vaclav-havel-byl-na-chlapecky-disident-vzpomina.aspx


Alkoholik Václav Havel byl na chlapečky. Disident vzpomíná

Ilustrace
Rozhovor s bývalým politickým vězněm a disidentem o Václavu Havlovi, sametovém podvodu a hyenismu chartistů.
Abychom vyvážili poněkud jednostranně vyznívající texty o Václavu Havlovi, které se záměrně vyhýbají jakékoli kritice, poprosili jsme o rozhovor bývalého politického vězně a disidenta Jiřího Wolfa. Ten je znám svým svědectvím, které je pro leckoho z disentu nepohodlné - svými historkami totiž boří zažité mýty o tom, že disidenti (především vůdci disentu) byli morálně bezúhonní lidé, kteří vlastními silami porazili komunismus. Pravda je totiž jako vždy poněkud jiná, než jak nám ji předkládají už přes dvě desetiletí masové sdělovací prostředky.

Rozhovor byl domlouván ještě před Havlovou smrtí, ale nakonec k němu došlo až v době po exprezidentově pohřbu. Nemohl tudíž začít jinak, než Wolfovým posteskem nad kultem osobnosti, kterého jsme byli v uplynulých týdnech svědky.

"Co předvedli s tou maškarádou (míněn Havlův pohřeb, pozn. red.), to byl neskutečný cirkus. Je v tom vidět rukopis bývalých komunistů. Ti, co zažili smrt Gottwalda a dalších komunistických prezidentů, ti, co si vzpomínají na tehdejší pláč a obrovské portréty - těm se okamžitě vybavilo: vrátila se komunistická léta s tou hnusnou propagandou a kultem osobnosti," říká pro server Prvnizpravy.cz znechuceně Jiří Wolf (více o Wolfovi pod článkem).
Čtěte také:

Opilec Václav Havel - svědek vypraví o bývalém prezidentovi

Ctirad Mašín: Havlova éra byla zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Gottwalda



Wolf vzpomíná, že Havel o podobně slavném konci sám často mluvíval. Tvrdíval prý, že se vidí, jak ho povezou na lafetě a jak se na to těší. "To byl jeho sen, byl to těžký megaloman".

To, že vystavená rakev byla prázdná (jak je Wolf přesvědčen), je už podle něj spíše kuriozitka, takový malý podvůdek, dalo by se říci poslední podvod Václava Havla, byť za tento poslední už on sám opravdu nemůže.

Ovšem jedním z prvních podvodů bývalého prezidenta, za který může jednoznačně, bylo například vyhlášení velké amnestie v počátcích roku 1990, od které nedávno uběhlo 22 let. Tehdy bylo propuštěno 23 tisíc vězňů, často kriminálníků, kteří se do vězení zase brzy vrátili.

Havlův podvod podle Wolfa spočíval v tom, že tito obyčejní vězni byli prohlašováni za vězně politické. "V zahraničí byli tito vězni, samozřejmě kriminálníci, vydáváni za politické vězně. Havel a jeho parta prohlásil, že každý z těchto lidí byl nespravedlivě odsouzen," tvrdí Wolf.

"V tu dobu, když byla amnestie vyhlášena, bylo propuštěno dohromady asi 16 politických vězňů a dva nebo tři tam zůstali, které jsme ještě my dohledávali a propouštěli. Ale ve světě uvěřili tomu, že to bylo 23 tisíc politických vězňů. Naše země se tím ve světě velmi rehabilitovala. Najednou tu byl odboj, i když ve skutečnosti to byla vždy hrstka, vpodstatě 500 lidí, kteří se stále točili v kriminálech - já třikrát, Petr Cibulka taky třikrát a tak dále. A najednou se objevilo číslo 23 tisíc. Národ se tím morálně rehabilitoval, protože vznikl dojem, že se tu s komunisty nekolaborovalo," zlobí se bývalý politický vězeň.

Tedy bylo to hlavně gesto pro zahraničí? "Jistěže, hlavně pro Havla, který se tím neskutečně zviditelnil jako hrdina a osvoboditel, který nejen že dal svobodu národu, ale i politickým vězňům dal svobodu. A mělo to obrovskou morální sílu pro Československo nejen za hranicemi - venku si řekli: to musel být neskutečně statečný národ. Ale působilo to i doma. Proto lidé Havla tak milovali, protože vlastně rehabilitoval jejich svědomí," říká Wolf, který si ze všech politických věznů odseděl nejdéle - 9,5 let.

"Tak jako byla sametová revoluce podvod, který vyráběla státní bezpečnost, tak i amnestii ´vyrobila´ státní bezpečnost. To všechno bylo pod jakousi kontrolou, bylo to součástí dohody," dodává.

To je také podle Wolfa důvod obrovské Havlovy popularity v cizině. "To byla ta sláva, která šla před ním, když měl jet do Washingtonu, kde měl slavný projev. On se vlastně proslavil už tou amnestií. Jeho velikost měla tyto mezníky: jeden podvod s komunisty, tedy revoluce - to bylo všechno upletený, další podvod - amnestie. Potom už ty metály, které dostával, byly jen takové přílepky oné slávy. Havel své velikosti dosáhl podvody. Tvrdil o sobě, že nikdy vědomě nelhal - ale lhal vpodstatě neustále. Samé intriky a podobně," uzavírá znechuceně Wolf.

Vzpomíná také, že když před 10 lety ještě pracoval na pobočce Amnesty International a hledalo se, kdo by měl být navržen na symbolickou cenu za lidská práva, nepochodil se svým návrhem. "Havel už měl tehdy spoustu doktorátů a já jsem říkal - Pavel Wonka (1953-1988, disident, politický vězeň, poslední, který zemřel ve vězení, pozn. red.) nedostal nic, ten zemřel za svoji pravdu, byl to vlastně bojovník za lidská, politická práva. Já bych to dal jemu. A oni mi na to řekli: Pavlovi Wonkovi ne, protože on není známý. Musíme to dát někomu, kdo je známý a to je Václav Havel. Protože my se tím musíme zviditelnit. Stejným způsobem se pak chtěly zviditelnit všechny ty univerzity tím, že mu dávaly všemožné doktoráty a další různé instituce, které mu dávaly ceny a podobně. Říkám tomu politická korupce. Jestliže dávám někomu vyznamenání jen proto, abych se tím proslavil a zviditelnil, tak to už přece není pro záluhy. A jak přibývalo lidí a institucí, které se tou osobu zviditelňovali, tak tím stoupala cena Václava Havla strmě vzhůru. Oni z něho vlastně uměle udělali ikonu."

Heslo o pravdě a lásce ukradl Havel Gándhímu

Že byl "sametový převrat" plně v režii StB, o tom Wolf ani na chvíli nepochybuje. "Jsem na sto procent přesvědčen, že Havel spolupracoval s vojenskou rozvědkou GRU," tvrdí. "Plakáty, ty velikánské portréty s Havlem, ty tiskla státní bezpečnost," říká zasvěceně. "A heslo o pravdě a lásce? To řekl indický filosof Gándhí, Havel to jen ukradl, ale nikdy neřekl pravdu, že to nepochází z něho. Vydával to za svůj rozum, za svou velkou filosofii. Ale vzdělaní lidé, kteří znají něco o Indii, to věděli."

"Je s podivem, že Lech Walesa, který měl daleko větší zásluhy na rozpad komunismu v Evropě - za což dostal Nobelovu cenu za mír - nedosáhl nikdy takové slávy, jako Václav Havel. O tu se Havlovi postaral Římský klub, jehož byl Václav Havel členem," tvrdí také.

Nejen události 17. listopadu byly oganizovány státní bezpečností, ale vůbec i celý další vývoj - Občanské fórum a podobně. "Celé OF byli agenti státní bezpečnosti. Ministři byli estébáci, velvyslanci byli estébáci. Nejhorší na tom je, že dnes to ještě o lidech, kteří dělali revoluci, nevíme - myslím to, že byli skutečně agenti ruské vojenské rozvědky GRU, která to tady připravovala. Spousta materiálů byla totiž odvezena do Moskvy. Ale až se po dvaceti třiceti letech otevřou archivy, ukáže se to. Už to ale pro běžné lidi nebude zajímavé, spousta těch agentů bude zajímat jen historiky.

O tom, že se chystá změna režimu, nevěděli jen pracovníci StB, ale cítili to i sami političtí vězni, kteří ´seděli´. "Komunisté jezdili po kriminálech a dva tři roky před revolucí každý měsíc chodili a navštěvovali politické vězně a vyptávali se - jaký máte názor na to či ono, kdyby se to tady otočilo?" vzpomíná bývalý mukl Wolf. Je přesvědčen, že tímto způsobem si StB vytipovala Havla. "Našli si člověka, který byl alkoholik, který byl ještě ke všemu více na chlapečky (to byl třeba taky kamarád Havla Ivan Jirous, dodává) a pak člověk, který byl naprosto zbabělý a byl schopen kompromisů. Havel za pár facek řekl při výslechu všechno, byla to taková třasořitka, slečinka."

A jak toto víte? To o něm prozradili bachaři? "Ne, ale když se občas ožral, tak sám říkal takové věci, až člověk valil oči."

Myslíte, že měl nečisté svědomí a přiznával se k tomu, co ho trápilo? "Ano. Býval hodně ožralý a brečel u toho, když to říkal."

Wolf Havlovi vytýká, že měl fešácký kriminál, což nebylo normální. "Politický vězeň dostával tu nejhorší práci. Furt trestaný, furt po dírách. Ten ale, kdo spolupracoval s režimem, tomu zařídili fešácký kriminál, neměl výkonnou pracovní normu, ale dělal třeba v prádelně. Oni si tyhle lidi nenechali zničit, ale všemožným způsobem jim to ulehčovali. Nedělali těžkou práci. Byli například v prádelně. Jakmile šel někdo do prádelny, jako Havel, věděli jsme, že je to agent. Havel taky dostával cigára, balíky. Já za dva roky dostal jen jeden balíček," vypočítává.

"Kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou"

Z peněz, které na podporu politických vězňů posílali disentu lidé z ciziny, viděl jen málo. Ti, přes které peníze putovaly, si je prý nechávali.

"My na těch vazbách chcípali hlady a oni psali do zahraničí - ten a ten vězeň potřebuje peníze, protože nemá co jíst, potřebuje vitamíny. A ty peníze ze zahraničí skutečně chodily," vzpomíná Wolf. K vězňům se pak prý ale už nedostaly. "Byl to hyenismus. Dělali to skoro všichni, kteří se dostali k penězům. Kde jsou ty peníze, ty miliony? Dnes nikdo už neví, kde jsou. Za to se opravovaly Hrádečky a podobně."

Odvolává se přitom i na publikaci, ve které František Janouch uvádí evidenci všech peněz, které posílal do Československa. "On tam třeba píše, že Uhlovi a Šabatové posílal peníze na mne. Já jsem z toho neměl ani korunu. V disentu se skutečně děly každý den chlastanice, všechno utratili, prochlastali. A to nechodily jen peníze od Janoucha, ale i z Ameriky a od různých organizací. Kdokoli přijel do Prahy, tak přinesl prachy."

Wolf dává k dobru další historku. "Pamatuji se, když jsem se vrátil z vězení, tak si mne zavolala novinářka Marvanová a pak přede mnou rozpárala matračku: ´Tohle ti posílá Pavel Tigrid za články, co jsi napsal,´ řekla mi. ´Já jsem je musela schovat, já jsem je nedala té šlechtě Charty.´ Ona totiž žila na Žižkově, tam byla kontaktní adresa a dotyčný, který jel z Paříže, tak nechal peníze u ní. Ona mi doslova říkala: ´Jirko, kdybych ti ty peníze neschovala, tak ty ku*vy to všechno rozkradou.´ Byla jen řadová chartistka, nikdy nic nedostala, jen něco přepisovala na psacím stroji. To byli ti vojáci, kteří makali, nějakou korunu za to sice dostali, ale to nebyla ta ´šlechta´, které se dařilo dobře, která jezdila na výlety, bavila se..."

Na druhou stranu, nějakou pomoc Wolf získal, přiznává: "Občas jsem něco dostal, ale těch poctivců bylo málo. Například po svém propuštění z vězení mi dcera Karla Kyncla, která bydlela v Praze, osobně u sebe v práci předala peníze z USA, které pro mne našetřili studenti ze středních škol. Bylo to příkladné a chvalitebné gesto," vzpomíná Wolf. To však nebyly peníze, které by šly přes Chartu.

Zkrátka, chartisté podle Wolfa nebyli dobří lidé. "Já podepsal Chartu, to ano, ale nikdy jsem s nimi nechtěl mít nic společného. Což se pak potvrdilo, že ani nebyli schopni pomoci řadovým lidem, signatářům. Pomáhali si jen sami mezi sebou. Vlastně žili z politických vězňů," tvrdí zklamaně.

Havel sám měl peněz dost, dostával je ze zahraničí prý od svého strýce. Proto se kolem Havla vytvořila tak oddaná skupina lidí. "Kdo měl peníze, kolem toho se lidi točili. Byl štědrý a poměrně hodně platil, takže on si lidi, kteří neměli pořádnou výplatu, zaplatili nájem a jídlo a na víc už neměli, získal. Najednou tu byl člověk, který měl peníze a lidi si ho předcházeli. To byl takový moment, kdy se stal středem," myslí si Wolf.

Další majetek pak Havel získal za odměnu - protože se podílel na sametovém podvodu, dostal pak zpět majetek zabavený jeho rodině před rokem 1948, tvrdí Wolf. "Havel se svým bratrem Ivanem dostal neoprávněně nazpět majetek, který podléhal Benešovým dekretům! Byla to odměna za zradu, kolaboraci s komunisty a podílnictví na sametovém podvodu. Jejich strýc, homosexuál Miloš Havel, se dal k Němcům a byl po roce 1945 odsunut do nové domoviny, tedy do Německa. Otec Václava Havla byl také německý kolaborant. Stále je otevřená otázka, která je tabu - kdo rozhodl o vrácení majetku dětem, jejichž rodiče prokazatelně kolaborovali s fašisty?" ptá se disident.

Wolf celý svůj text, ve kterém podobnými a ještě příkřejšími slovy kritizuje Chartu 77 i počínání Václava Havla (text lze najít pod názvem "Opilec Václav Havel", pozn. red.), tehdejšímu prezidentovi mailem zaslal. Prý, aby se k tomu vyjádřil. "On se k tomu ale nikdy nevyjádřil. Taky jsem mu řekl, aby to dal případně k soudu. Nic takového neudělal."

"A vůbec nikdo z Charty na ten můj text žádnou občanskoprávní žalobou či podáním trestního oznámení nereagoval. To je také zajímavé," uzavírá rozhovor Jiří Wolf.

(Adam B. Bartoš; foto: arch.)

Kdo je Jiří Wolf



Jiří Wolf (*5. ledna 1952, Jindřichův Hradec) je signatář Charty 77, bývalý politický vězeň, antikomunista, autor pohádkových knih.

Poprvé byl zatčen 16. února 1978 poté, co u něj policie při domovní prohlídce našla "protistátní, protistranické a protisocialistické dokumenty". Byl odsouzen ke třem letům vězení za podvracení republiky. Když prohlásil, že byl k přiznání donucen fyzickým i psychickým nátlakem, byl stíhán za falešné obvinění a trest byl zvýšen o 6 měsíců za křivé obvinění. Více než půl roku si odpykával trest v Minkovicích na izolaci a ve zvláštním oddělení, během té doby zhubl o dvacet kilogramů. Část trestu kvůli neplnění pracovní normy strávil v nejpřísnějším režimu ve Valdicích.

Podruhé byl zatčen 17. května 1983 za to, že rakouskému velvyslanectví v Praze údajně předal informace o podmínkách věznění v Československu, konkrétně v NVÚ Minkovice. Za podvracení ve spolupráci s cizími činiteli byl odsouzen k šesti letům vězení a následně třem letům ochranného dohledu. Byl opět vězněn ve Valdicích a vzhledem k tomu, že se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil a nedostávalo se mu lékařské péče, roku 1984 na jeho případ upozorňovala Amnesty International. Apel mezinárodních organizací skutečně vedl ke zmírnění násilí i ke zlepšení péče, roku 1990 byl Wolf pozván do Spojených států amerických, kde svůj případ předváděl jako života zachráněného činností AI.

V září 2006 společně s dalšími dvěma vězni z Minkovic, Vladimírem Hučínem a Jiřím Gruntorádem, obvinili komunistického poslance JUDr. Josefa Vondrušku, že je jako vězeňský dozorce týral. Zatímco týrání Hučína a Gruntoráda se při vyšetřování Vondruškovi úspěšně podařilo popřít, nakonec státní zástupce podal na Vondrušku v listopadu 2008 obžalobu za zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze za bití Jiřího Wolfa na začátku 80. let. Podle obžaloby jej bil pěstmi i obuškem.

K tomu řekl: "Nikdy mne nevedla msta, jsem křesťan, ale přál bych si, kdyby Vondruška přiznal před soudem vinu. A ani by nemusel být odsouzen nepodmíněně

V roce 2009 a 2010 publikuje v různých internetových médiích články, ve kterých líčí bývalého disidenta a prezidenta Václava Havla jako notorického alkoholika, kterého se jeho žena Olga snažila chránit před přístupem k alkoholu (roku 1983, když jej Wolf navštívil v nemocnici, i v roce 1990 v restauraci Rybárna při návštěvě kalifornského spisovatele Stuarta Rawlingse). Wolf obviňuje tzv. šlechtu Charty, že ve velkém zpronevěřovala zahraniční finanční pomoc pro český disent a že peníze určené na podporu vězněných a jejich rodin ve velkém propíjela, projídala na slavnostech chartistické šlechty a rozhazovala a navíc se o ně dělila s režimem napůl.

V roce 1994 vyšla životopisná a dokumentární kniha "Good Soldier Wolf", kterou spolu s ním napsal kalifornský novinář Stuart Rawlings. V letech 2000 a 2002 mu brněnské nakladatelství Doplněk vydalo dvě knihy povídek pro děti.

www.freeglobe.cz
Drsná kritika Havla a Charty. Disident Wolf vypráví
Jiří Wolf a Václav Havel

Cikánská komunita je nástrojem v rukou aparátčíků

25. května 2014 v 7:57 | Willibald Brettschneider

Cikánská komunita je nástrojem v rukou aparátčíků

3. září 2011 v 17:24 | Willibald Brettschneider

Poslední dobou se znenadání objevují články o kriminalitě cikánů. Zejména se píše o severu Čech. Slohový styl článků dává znát, jakoby se jednalo o mimořádné události, dříve nevídané. Nikoliv. Cikánská kriminalita zde byla od té doby, co zde cikáni jsou. Kdysi jsem vyslovil názor, že cikánská komunita je nástrojem v rukou aparátčíků, kteří jsou připraveni jej kdykoliv použít proti nespokojenému obyvatelstvu. Nemusí se hned střílet, nebo házet oheň. Stačí rozvířit proticikánskou kampaň uvedením srdceryvného článku o nějaké události, zároveň připomenout několik dřívějších a není dokonalejšího odpoutání pozornosti obyvatelstva od věcí veřejných a aparátčíci si mnou ruce jak se jim podařilo "nasměrovat stádo tím správným směrem". Politici. Tam hledejte příčinu, nikoliv ve Varnsdorfu, Janově, Chánově, nebo v chování cikánů. Havel kdysi na adresu cikánů řekl: "Oni nejsou zlí, oni jsou jenom jiní". Jako vždy, zase lhal.

Cikáni jsou stejní lidé, jako ostatní na Zemi. Skutečnost, že se chovají tak, jak se chovají, nespočívá v nich samotných, ale v naší degenerující a nemocné společnosti. Společnosti, jejíž aparátčíci cikánskou otázku neřešili, ale využívali pro svůj osobní a politický prospěch na úkor ostatního obyvatelstva, na úkor budoucnosti a která jim po dvaceti letech nicnedělání začíná přerůstat přes hlavu. Jedinou cestou, kdy už cikánská otázka nabývá oludných rozměrů, se jim nyní jeví rozeštvat Čechy a cikány mezi sebou a vzniknuvší nepokoje a násilí svést na všelijaké ty extrémisty, fašisty, neonacisty, holé lebky a bůhví na koho ještě, jen aby oni, ti hlavní viníci, si mohli umýt ruce. Kde byl Lukáš Kohout před pěti, deseti, či patnácti lety a co udělal, nebo se pokusil udělat k vyřešení cikánské otázky. Nic. Jen využil současné situace a svolal demonstraci, která stejně nic nevyřeší, ale hodně se o ní napíše, aby se více ovlivnilo veřejné mínění vůči cikánům. Tady se Lukáš Kohout jeví jako špicl a nasazený agent. Proč by se najednou, zničeho nic tak vehementně angažoval? Co z toho má? Nebo bude mít?

Společnost je nemocná a degeneruje. A cikáni toho jen využívají. Proč by nekradli a nepřepadávali, když vědí, že tresty jsou minimální?Proč by si nešli na sociálku pro podporu, když ji bez problému dostanou? Proč by se nemnožili jako krysy, když na každé dítě dostanou slušné peníze? Proč by tedy chodili do práce, když jim úřad práce vyplácí slušnou podporu už několik generací a nakonec jim sociálka vyměří důchod z celostátního průměru. Důchod, na který jiný, který celý život pracoval nikdy nedosáhne? Cikáni jsou všeobecně označováni za nepřizpůsobivé. Není to pravda. Málokdo se umí tak rychle a tak snadno přizpůsobit daným podmínkám jako cikáni. Pokud cikán zjistí, že tam, kde se zrovna nachází nemá vhodné podmínky k životu, velice rychle změní místo. Zkuste najít cikány na Čukotce, na Špicberkách, v Patagonii v Andách, nebo dokonce v Nepálu. Nenajdete je tam, protože tam nemají podmínky ke svému způsobu života. A přitom i tam žijí lidé po staletí. A tak se cikán toulá světem, až přijde do Čech. A ejhle!!! Je tu teplo, voda, byty tu dávaj zadarmo, peněz je dost, jen nebýt líný si pro ně zajít na sociálku...No, co jim tady chybí?? Proč nežije cikán v Africe? Afrika je poměrně zaostalý kontinent, tam ještě neznají sociálku a za ukradenou slepici hned a bez řečí řežou ruce a nohy. Za ukradenou krávu vybíjejí celé rodiny. Nebezpečné místo pro cikána. Ale tady v Evropě? Tady cikán zjistil, že společnost je nemocná, nemůže a neumí se bránit a tak jako klíště se přisál a tak se množí a saje. A stejně jako klíště nakazil společnost dalšími nemocemi. Jediné řešení cikánské otázky a to s konečnou platností spočívá ve změně životních podmínek.


Willibald Brettschneider | 3. září 2011 v 20:33
Tak se na to podívejte, jak aparátčíci informují. Ráno ve Varnsdorfu protestovalo třista lidí, v poledne jich bylo pětset a navečer jich je najednou tisíc. Tisícovka, to je dost na tak malé město. Podle informovanosti aparátčíkům poslušných novinářů a na základě zkušeností bych skutečný stav demonstrujících tipoval minimálně na pět tisíc. Varnsdorfští a všichni z okolí držte se, neustupujte, stůjte v pozoru a za svým. Jakéhokoliv řečníka z řad vlády či parlamentu uházejte argumenty nezadatelného práva právoplatných občanů státu. Pamatujte varnsdorfští!!! "Vy jste tady doma"!!!

Proč pracujeme v mizerných podmínkách?

24. května 2014 v 18:31 | Willibald Brettschneider
23. dubna 2011 v 13:32 | Willibald Brettschneider

Proč pracujeme v mizerných podmínkách?

Není jednoduššího vysvětlení. Ovšem, to se musím vrátit časem trochu zpátky. Půjdu až do doby první republiky. Tehdy se chlapec vyučil nějakému řemeslu, složil závěrečné zkoušky a stal se tovaryšem. Pokud byl schopný, i když mladý, snadno našel ve svém oboru uplatnění u nějaké firmy. Tím začal jeho existenční růst. Mnozí se vypracovali do té míry, že ve středním věku už měli vlastní firmu a brali do učení další mládence, jimž předávali svoje zkušenosti. Každý řemeslník chtěl býti ve svém oboru známý, samostatný, žádaný a společnosti užitečný.Někteří se nedoučili, neboť byli nejen neschopní, ale i líní, jako například Klement Gottwald(nedoučený truhlář). Zvláštní, že takovíto lidé se tak snadno dostávají k moci. Ale vrátím se k tématu.

Po roce 1948 a živelném překonávání stanovených norem, kdy maximální pracovní výkony se musely stávat běžnou normou, kdy se celostátně razilo heslo "Překonej sám sebe", Stachanova znali děti již v mateřských školkách, pětiletky se(papírově) plnily již za čtyři roky, tehdy započaly ony mizerné pracovní podmínky. Opakuji, započaly a nenápadně. Tyto podmínky spočívaly v používání stejných zastaralých strojů a zařízeních, zejména hygienických, ze kterých komunisté jenom těžili. Pak přijely tanky, přivezly konsolidaci a normalizaci, Vaska Bilaků napsal "Poučení z krizového vývoje" a jelo se dál. Pracovní podmínky se ale kupodivu začínaly zlepšovat. Na stavbách se začínala objevovat hygienická zařízení v souladu z tehdejšími normami, čili dělník se vracel z práce čistý a umytý. Na některých stavbách byly sprchy samozřejmostí.

Tehdy řemeslník dostal výkres, nebo projektovou dokumentaci a věděl, co má dělat. Strojař uměl z výkresu přečíst co se po něm chce, stavební dělník z projektové dokumentace ať to bylo v oboru elektro, instalatéři, topenáři, nebo zedníci, vždy dokázal vyčíst, co k provedení práce potřebuje, jak stanovit pracovní postup a jaký materiál. Po tancích přišla v podobě ryšavého a věčně ožralého divadelního kulisáka pravda a láska. Rozprodala a rozkradla republiku, přinesla nezaměstnanost a mizerné pracovní podmínky.

Pro přirovnání; Predátor ze západu napadne zvíře, rve z něj kusy masa a hltavě polyká z obavy, že každou chvíli přijdou hyeny a hyeny přišly. Okusují zbytky, ale opodál již čekají na svou příležitost supi, kteří oklovou maso až na kost. Na zbytek, kam se supi svými zobáky nedostanou, se vrhnou červi a hmyz. Zůstane holá, sluníčkem vybělená kostra. Ta kostra, to jsme my, Česká republika. Ale podle kostry se dá poznat zvíře ze kterého kostra pochází. Proč se to zvíře nechalo tak snadno ulovit? To ho jenom vábničkou zaujal ožralý ryšavý kulisák a předhodil jej onomu predátorovi, kterýž jej odměnil sklíčky a korálky. Ale koho to bude zajímat? A tak jako kostra bez masa je bezcenná, stejně tak je bezcenný člověk žijící ve státě, kde právo je jen bezvýznamný výraz ve slovníku. Proto ty mizerné pracovní podmínky.

Kdysi jsme byli státní útvar(živé) zvíře, dnes jsme jen ta kostra. Kostra, kolem které každý projde bez povšimnutí, mnohý ani neví z jakého zvířete ona kostra pochází a jen si pohrdavě odplivne, cože se to tu válí za smetí. A další smetí tam vysype. A stejně tak, jako se smetím s námi zacházejí naši vládní činitelé, komunální zastupitelé a zaměstnavatelé. Kdysi, asi tak před deseti lety, bylo naprosto normální, že zaměstnavatel, když své dělníky vyslal někam na práci, zajistil jim tam šatny, hygienická zařízení, popřípadě ubytování. Dnes nezajistí absolutně nic. "Chceš pro mě pracovat? Vydělávat mi peníze? Zvyšovat můj a mé rodiny osobní blahobyt? Tak drž hubu, pracuj, vydělávej pro mě peníze a já ti pak možná z toho mého zisku něco dám, abys mi tady nechcípnul hlady." Aby toto mohl kdokoliv a kdykoliv říct, je třeba rozbít a totálně zničit sebevědomí onoho řemeslníka. To znamená, že už mu nedám výkres, nebo projektovou dokumentaci, ale budu mu ukládat výkon práce po dílčích částech, každý den a denně a vždy jinému dělníkovi. Tímto systémem zadávání práce se docílí absolutní dezorientace, kdy ve skutečnosti žádný dělník neví co tvoří, jaký to má smysl a k čemu to bude sloužit.

Z toho vyplývá, že řemeslo nemá v dnešní době prakticky žádný význam. Dnešní zaškolený topenář umí pověsit radiátor, rozvést potrubí a připojit kotel, podle instrukcí, nikoliv podle znalostí.Ovšem nemá ani ponětí, co to je regulace a když se ho zeptáte na kalorimetrickou rovnici, kterou za režimu znal každý učeň prvním rokem, tak na vás kouká, jako na mimozemšťana. Tímto způsobem a s pomocí jeho zadlužeností se z něj stává peón, snadno ovladatelný a v zájmu zachování vlastní existence schopný snášet jakékoliv pracovní podmínky. I ty nejhorší. On ještě nepochopil, že je lepší zemřít se zbraní v ruce, než žít na kolenou.

Kdekdo, kde jaké s.r.o. vás naprosto beztrestrestně okrade, bude okrádat i vaše děti, vnoučata, rozbíjet a zastrašovat vaše rodiny a to jenom proto, že oni sami mají z vás strach. Sami se začínají bát svých zločinů, kterých se dopustili za posledních dvacet let.Mají větší strach z vás, než vy z nich. Jsou to oni, kdo se bojí o nakradené majetky. Znáte někdo způsob, jak obnovit republiku? Šlo by to, ale to by jste museli znát způsob, jak z kostry opět obnovit zvíře.
 
 

Reklama